Pudy...

Někdy si velmi naivně myslíme, že řídíme všechno kolem sebe. Opak je pravdou. Naši duši a osobnost si vytvořil postupně nějaký shluk buněk pouze proto, aby přežil. Buňky se spojily a dohodly, že omezí svoji svobodu za některé další výhody - nebudou se muset bránit každá zvlášť, nebudou muset každá zvlášť shánět potravu apod. A vznikl člověk...

Nejsme páni tvorstva, jsme jenom otrokem svého organismu, který dostal nějakou volnost, ale odsud až potud. Pokud se přestanete starat o svůj shluk buněk, máte problém. Budete mít hlad, bude vás trápit a týrat. Budete mít bolesti, budou se vám zdát zlé sny apod.

Myslíte, že jste si vybrali krásnou partnerku? Omyl, pouze shluk buněk se rozhodl, že je čas se množit a chce zajistit vhodné podmínky pro rozvoj potomstva...
A neuniknete, nikam. To jsou ty otěže na kterých vás váš shluk buněk vodí.

Lze vůbec toto nějak zvládat? Do určité míry ano, ale jen do určité míry. Meditace, překonávání pudové touhy. Ale jenom do určité míry. Pokud to přeženete, dostanete se do rozporu s vlastní podstatou a výsledek bude smrt. Pro vás jako osobnost, tak pro smrt shluku buněk. Jsou možné některé kompromisy, kdy vy jako osobnost o kus ustoupíte a shluk buněk taky kus ustoupí. Zájem je většinou společný, přežít váš i shluku buněk...

Bude někdy možné odpoutat tělo a duši? Zůstanou pak tyto věci zakódovány v mysli nadále nebo se mysl osvobodí? Nevím, možná odpověď přinese společnost robotů. Bude lepší nebo horší? To je spíše námět na SciFi...