O Bohu a tak...

Zrovna dnes jsem četl jeden BLOG o křesťanech, křesťanství a tak. Já vím, že to někteří lidé myslí upřímně, ale stejně si nemohu pomoci a něco k tomu nenapsat.
Spravedlivý, milující Bůh, který nám vždy pomůže... Milujte své bližní a konejte dobro... Obecně asi každý touží mít někoho blízkého, kdo ho bude milovat bez podmínek a pomůže mu, když bude potřeba. Navíc pokud je všemocný, vševědoucí a vše vidoucí je to věc přímo geniální. Je to ovšem jenom taková berlička, která nás bude utěšovat a pomáhat nám. Takové PLACEBO. Jinými slovy bude nejlépe, když budete spoléhat hlavně sami na sebe.
Konat dobro je také velmi ošidné. Pokud lidem plníte sny, většinou se vděku nedočkáte. Tím, že plníte sny, ty lidi o ně vlastně oberete, připravíte a oni ani necítí nějaké zadostiučinění - sny se jim splnily příliš snadno... Možná vás budou i nenávidět, že vy jste to dokázali a oni sami ne.
Dost dlouho jsem žil v iluzi, že pomáhat jiným je krásné. Ano, ale mnohdy jen pro vás, ne pro ty lidi. Každý člověk si musí svůj sen zasloužit sám, jinak to pro něj dost často nemá cenu a nic to pro něj neznamená.
Takže poučení - Mějte své sny, ale plňte si je sami. Nespoléhejte na druhé a ani na Boha, jen sami na sebe. Druhým pomozte, poraďte, ale nesnažte se plnit jim jejich sny. Nikam to nevede.

Každý z nás musí projít SVOJI cestu, která vede od nikud a nikam a za ní není NIC. Žádný ráj, žádné království nebeské, prostě nic. Protože důležitý není ani začátek a ani cíl. Důležitá je pouze cesta. Ta jediná je věčná. Dosažení cíle je jen prchavý okamžik a neznamená vůbec nic. Podstatu docela vystihuje jedna důležitá věta z matematiky - Teorém o magistrále. Není vůbec na škodu si to trochu prostudovat. Při pohybu po takové trajektorii není ani velký problém případně změnit cíl...