Prohledat tento blog

pátek 18. března 2011

O smrti, úhel pohledu

Je dána už naším zrozením, tak jsme si to vybrali. Za možnost vývoje, poznání jsme zaplatili cenu nejvyšší. Mohli jsme žít věčně, ale jako jednotlivé buňky nebo bakterie s DNA uzavřenou do kruhu. Bez vývoje...
Miliardy miliard životů živých tvorů již uhasly, osobní tragedie, osudy. Obecně naprosto běžné a bezvýznamné události. Vše závisí jen na úhlu pohledu. Když dva generálové plánovali bitvu, probíhalo to asi takto:
1. Obětuji levé křídlo ( a 10 000 mužů zemřelo)
2. Obětuji obě křídla ( a 20 000 mužů zemřelo)
Z jedné strany bojujeme o život každého jednotlivce skoro za každou cenu, z druhé strany necháme umírat miliony lidí. Nejsme tak trochu blázni? Netrpíme nějakou duševní chorobou???
Jaderné bomby, jaderné elektrárny ( Černobyl, Fukušima), lidé umírali, umírají a budou umírat.
To je zákon genetického vývoje. Umřeme, abychom uvolnili místo jiným, snad lepším a dokonalejším.
Není třeba se toho bát. Umřeme zbytečně? A co je to zbytečně???
Hořící les, hořící mraveniště, tragedie každého mravence... Nejsme v podstatě nic víc než ten mravenec. - Jeden pohled (objektivní).
Já, střed vesmíru a Bůh na Zemi, jsem dostal rakovinu a umřu, tragedie, proč, za co??? - Druhý úhel pohledu (subjektivní).
Pokora x Vůle.
Dokážeme spoustu věcí, skoro cokoliv, ale mnohdy nedohlédneme důsledků našich činů (skoro vždy...) Jsme většinou jak řidič se zavázanýma očima. Probudíme se někdy?
počítadlo.abz.cz