Prohledat tento blog

pondělí 4. dubna 2011

Ze života Ferdy Mravence...

Možná se po přečtení následujícího textu změní chápání člověka a lidstva jako pupku světa.
Možná také ne...
Bylo jednou jedno velké mraveniště. Žili zde velcí umělci: Antonín Ferda Dvořák, velký skladatel, Vincent Ferda van Gogh, velký malíř. Žili zde velcí vědci: Albert Ferda Einstein, Ferda Fermi a další.
Mravenci chodili do divadel, kin, na koncerty a vědecky bádali. Zdálo se jim, že svět patří jim. Byl to jejich svět. Pečovali o něj, chovali užitečná zvířata, dojili mšice. Měli své životy, své radosti i strasti. Z jejich pohledu byli pány tvorstva a pány světa.
A pak, jednou, přišli nějací jiní tvorové, vykáceli a vypálili les i s mraveništěm, půdu zorali a vysadili brambory. Měli také velké umělce" Antonín Dvořák, skladatel, Vincent van Gogh, malíř...
Zdálo se jim, že jim patří svět... Ale to tu už bylo, nebo ne???
A kdo přijde příště?

pátek 18. března 2011

O smrti, úhel pohledu

Je dána už naším zrozením, tak jsme si to vybrali. Za možnost vývoje, poznání jsme zaplatili cenu nejvyšší. Mohli jsme žít věčně, ale jako jednotlivé buňky nebo bakterie s DNA uzavřenou do kruhu. Bez vývoje...
Miliardy miliard životů živých tvorů již uhasly, osobní tragedie, osudy. Obecně naprosto běžné a bezvýznamné události. Vše závisí jen na úhlu pohledu. Když dva generálové plánovali bitvu, probíhalo to asi takto:
1. Obětuji levé křídlo ( a 10 000 mužů zemřelo)
2. Obětuji obě křídla ( a 20 000 mužů zemřelo)
Z jedné strany bojujeme o život každého jednotlivce skoro za každou cenu, z druhé strany necháme umírat miliony lidí. Nejsme tak trochu blázni? Netrpíme nějakou duševní chorobou???
Jaderné bomby, jaderné elektrárny ( Černobyl, Fukušima), lidé umírali, umírají a budou umírat.
To je zákon genetického vývoje. Umřeme, abychom uvolnili místo jiným, snad lepším a dokonalejším.
Není třeba se toho bát. Umřeme zbytečně? A co je to zbytečně???
Hořící les, hořící mraveniště, tragedie každého mravence... Nejsme v podstatě nic víc než ten mravenec. - Jeden pohled (objektivní).
Já, střed vesmíru a Bůh na Zemi, jsem dostal rakovinu a umřu, tragedie, proč, za co??? - Druhý úhel pohledu (subjektivní).
Pokora x Vůle.
Dokážeme spoustu věcí, skoro cokoliv, ale mnohdy nedohlédneme důsledků našich činů (skoro vždy...) Jsme většinou jak řidič se zavázanýma očima. Probudíme se někdy?

středa 16. března 2011

O životě

Jsme jenom poutníci procházející životem na Zemi hledající nejen svou cestu domů, ale i vnitřní klid, mír a životní štěstí. Málokdo si uvědomí, že to štěstí je už naše zrození, které přináší strach z neznáma, ztrátu bezpečí a druhým bolest. Tato bolest je zároveň naplněna radostí, dojetím a hlavně štěstím. Proto je důležité uvědomit si, že pokud jsme se rozhodli žít a kráčet napříč svým osudem je potřeba počítat s tím, že cesta života není vždy rovná bez kamenů, kaluží nebo děr, které jsou různě velké a hluboké.
Máme ale svou volbu, zda se rozhodneme tyto nástrahy na své cestě obejít, nebo do nich skočit přímo rovnýma nohama a sbírat potřebné zkušenosti a dovednosti k dalším nástrahám, které nám život připravil. Je jen na nás, jestli těmto nástrahám budeme čelit hladce a příjemně nebo zakopneme o kámen a zůstaneme ležet na zemi z důvodu, že nemáme potřebnou sílu k dalšímu zvednutí. Je potřeba si uvědomit, že i při našem příchodu na svět byla potřeba pomoc druhých.
A tak i při klopýtnutí nebo upadnutí může přijít pomoc, která může být v jakékoli podobě, ale je potřeba umět si o ni říci a umět ji hlavně přijmout i když je v rozporu s naší představou.
Život je jedno velké dobrodružství, které má jak svůj začátek, tak i konec, ale průběh mezi tím si můžeme ovlivnit sami.

úterý 1. února 2011

Arabské revoluce a ty naše...

Ano, na jedné straně nesmírné bohatství a druhé straně nesmírná bída. Výsledky vidíme. Tunisko, Egypt,.. Manželka "vůdce" s tunou nakradeného zlata... A na druhé straně děti umírající hladem.

Pokud okrádání jedněch druhými překročí určité meze - pak přicházejí revoluce. Výsledky chaosu mohou být různé. Od vojenských diktatur, přes náboženské státy po demokracie. Co určuje výsledek těchto revolucí nebo pučů nebo převratů?
Pravděpodobně míra chudoby a zbídačení obyvatel. Pokud to zbídačení není až tak velké, pak se rekrutují obvykle mírnější režimy. Takže dobrá rada pro současnou vládnoucí garnituru:

Nepřehánějte to se zbídačováním a okrádáním lidí!!!

Jinak vás to bez milosti smete. Krást jistě můžete, když to neumíte jinak, ALE V ROZUMNÉ MÍŘE...

úterý 4. ledna 2011

Veřejné zakázky

No, tak už se na to pomalu opravdu nedá dívat. Zákon o veřejných zakázkách není prostě nepovedený zákon. je to něco podobného jako Klausova privatizace typu na hodinu zhasneme, pak rozsvítíme a uvidíme, kdo co bude mít...
Pointou totiž je, aby za zakázku nikdo odpovědný nebyl. takže někdo vytvoří zadání. nejlépe externí firma. Do zadání se vloží spousta podmínek pochybného smyslu např. ISO 1234, ISO 456 atd., o kterých každý ví, že jsou k ničemu a slouží pouze ke zmenšení počtu kandidátů. Pokud i potom zbylo více než jeden kandidát, najme se další firma, která provede výběr.
Výsledek je, že za vybraného dodavatele vlastně nikdo neodpovídá, není žádná osobní odpovědnost.
Co já, já muzikant, dodavatel přece vyhrál výběrové řízení.
Díky zúžení počtu uchazečů se dá dosáhnout vyšší cena, to je jasné no a rozdíl mezi cenou "vysoutěženou" a skutečnou někam zmizí.

Takže podle mne je třeba zákon zrušit. je třeba dát lidem do rukou pravomoc = vybrat dodavatele stejně jako v soukromé firmě, a současně jim dát odpovědnost - jestli to dopadně špatně nebo se ukáže, že je to předražené, jdeš k soudu nebo sedět. A TO JE VŠE. Proč to tak nefunguje? No, protože to některým nevyhovuje. A O TOM TO JE...

Konkrétní příklad.
Nabídnu státní organizaci realizaci zakázky např. za 300 000,- Organizace stanoví podmínky - dodavatel musí mít aspoň 3 zaměstnance, musí mít ISO 1, musí mít ISO 2, musí mít ISO 3. Následně já nejsem ani osloven, oslovena je firma XZY, její cena je řekněme 900 000,- Teď ta firma osloví mne a já tu zakázku za těch 300 000 udělám.
Může vzniknout otázka a kde je těch 600 000,- No, mne se neptejte, o tom já nic nevím. Svých 300 000,- jsem dostal a práci jsem odvedl...

A VO TOM TO CELÉ JE...
počítadlo.abz.cz