O smrti, úhel pohledu

Je dána už naším zrozením, tak jsme si to vybrali. Za možnost vývoje, poznání jsme zaplatili cenu nejvyšší. Mohli jsme žít věčně, ale jako jednotlivé buňky nebo bakterie s DNA uzavřenou do kruhu. Bez vývoje...
Miliardy miliard životů živých tvorů již uhasly, osobní tragedie, osudy. Obecně naprosto běžné a bezvýznamné události. Vše závisí jen na úhlu pohledu. Když dva generálové plánovali bitvu, probíhalo to asi takto:
1. Obětuji levé křídlo ( a 10 000 mužů zemřelo)
2. Obětuji obě křídla ( a 20 000 mužů zemřelo)
Z jedné strany bojujeme o život každého jednotlivce skoro za každou cenu, z druhé strany necháme umírat miliony lidí. Nejsme tak trochu blázni? Netrpíme nějakou duševní chorobou???
Jaderné bomby, jaderné elektrárny ( Černobyl, Fukušima), lidé umírali, umírají a budou umírat.
To je zákon genetického vývoje. Umřeme, abychom uvolnili místo jiným, snad lepším a dokonalejším.
Není třeba se toho bát. Umřeme zbytečně? A co je to zbytečně???
Hořící les, hořící mraveniště, tragedie každého mravence... Nejsme v podstatě nic víc než ten mravenec. - Jeden pohled (objektivní).
Já, střed vesmíru a Bůh na Zemi, jsem dostal rakovinu a umřu, tragedie, proč, za co??? - Druhý úhel pohledu (subjektivní).
Pokora x Vůle.
Dokážeme spoustu věcí, skoro cokoliv, ale mnohdy nedohlédneme důsledků našich činů (skoro vždy...) Jsme většinou jak řidič se zavázanýma očima. Probudíme se někdy?

O životě

Jsme jenom poutníci procházející životem na Zemi hledající nejen svou cestu domů, ale i vnitřní klid, mír a životní štěstí. Málokdo si uvědomí, že to štěstí je už naše zrození, které přináší strach z neznáma, ztrátu bezpečí a druhým bolest. Tato bolest je zároveň naplněna radostí, dojetím a hlavně štěstím. Proto je důležité uvědomit si, že pokud jsme se rozhodli žít a kráčet napříč svým osudem je potřeba počítat s tím, že cesta života není vždy rovná bez kamenů, kaluží nebo děr, které jsou různě velké a hluboké.
Máme ale svou volbu, zda se rozhodneme tyto nástrahy na své cestě obejít, nebo do nich skočit přímo rovnýma nohama a sbírat potřebné zkušenosti a dovednosti k dalším nástrahám, které nám život připravil. Je jen na nás, jestli těmto nástrahám budeme čelit hladce a příjemně nebo zakopneme o kámen a zůstaneme ležet na zemi z důvodu, že nemáme potřebnou sílu k dalšímu zvednutí. Je potřeba si uvědomit, že i při našem příchodu na svět byla potřeba pomoc druhých.
A tak i při klopýtnutí nebo upadnutí může přijít pomoc, která může být v jakékoli podobě, ale je potřeba umět si o ni říci a umět ji hlavně přijmout i když je v rozporu s naší představou.
Život je jedno velké dobrodružství, které má jak svůj začátek, tak i konec, ale průběh mezi tím si můžeme ovlivnit sami.